Když se město stane galerií bez stropu
Víte, co mě na Google Street View baví nejvíc? Není to hledání cest, ani kontrola, jestli už konečně opravili tu díru v chodníku. Je to možnost procházet se ulicemi, kde jsem nikdy nebyl, a narážet na věci, které by mě normálně minuly. Třeba na starou, oprýskanou sochu lva, co stojí na zapadlém náměstí v malém městě, nebo na modernistický monument, který vypadá, jako by spadl z jiné planety.
Město je vlastně jedna velká galerie. Jenom o tom často nevíme, protože spěcháme, koukáme do telefonu, nebo prostě jenom míjíme ty samé věci každý den. Street View mi umožňuje tuhle galerii prozkoumávat v pyžamu, z pohodlí gauče, a objevovat tak umění, které bych jinak nikdy neviděl.
Proč je veřejné umění tak cool?
Není to jen tak nějaká dekorace. Sochy a monumenty v ulicích jsou jako tiché majáky, které nám vyprávějí příběhy. O tom, co bylo, co je, a možná i co by mohlo být. A Street View? To je dokonalý nástroj, jak tyhle příběhy začít číst.
- Globální krytí: Můžete se proklikat od bronzové sochy v centru Prahy až po betonový obelisk v nějaké chilské vesnici. Stačí pár kliknutí.
- Bez davů a špatného světla: Už žádné „promiňte, můžete poodstoupit, ať můžu fotit“. Street View ukazuje sochu v její přirozené podobě, i když zrovna prší nebo je pod mrakem.
- Náhodná setkání: Právě to je na tom kouzelné. Neplánujete to. Jen tak jedete virtuálně po ulici, otočíte se a najednou na vás z boční ulice vykoukne obří hlava z žuly. A vy se musíte dozvědět víc.
Jak objevovat sochy jako detektiv?
Není na tom nic složitého. Stačí otevřít Google Maps, přepnout do režimu Street View a vyrazit. Třeba do vašeho vlastního města, ale zkusit ulice, kterými normálně nechodíte. Často zjistíte, že i ta nejobyčejnější čtvrť skrývá překvapení.
Jednou jsem takhle virtuálně bloudil po Brně a narazil jsem na pískovcovou sochu ženy, která stála skoro schovaná mezi paneláky na sídlišti. Na mapě nebyla nikde označená, nikdo o ní nemluvil. Byla prostě jenom tam, desítky let, a čekala, až si jí někdo všimne. Díky Street View se pro mě stala skutečnou. Můžu se k ní kdykoliv vrátit, podívat se na ni z různých úhlů a přemýšlet o tom, proč ji tam vlastně někdo postavil.
A pak jsou tu ty slavné monumenty. Třeba Marshmallow od Ireny a Václava Zykmundů v Brně. Ten je na Street View úplně super, protože kolem něj pořád někdo chodí nebo stojí, a vidíte, jak obří sedlák působí v reálném životě, ne jen na vyretušované fotografii.
Co nám Street View o umění prozrazuje?
Možná víc, než si myslíme. Když se podíváte na sochu v různých letech (Street View má historické snímky), můžete vidět, jak stárne, jak se opravuje, nebo jak ji třeba někdo pomaloval sprejem. Je to živý dokument. A taky je skvělé sledovat, jak se k umění staví lidé. Kdo si k soše sedá na oběd, kdo po ní leze, nebo kdo ji ignoruje.
Není to jenom o focení. Je to o tom zastavit se. Street View mi dává možnost zastavit se u každé sochy, která mě zaujme, a strávit u ní klidně deset minut. Prohlížet si detaily, číst si nápisy na podstavci, koukat se zblízka na patinu nebo na rez. V reálu bych to nikdy neudělal, protože bych vypadal divně, nebo bych spěchal na autobus. Tady mě nikdo nevidí, a já můžu být s tím uměním sám.
Takže až budete příště bez cíle brouzdat internetem, zkuste to. Otevřete Street View, napište si náhodné město, a prostě se projděte. Třeba narazíte na sochu, která vám změní den. Nebo aspoň zpříjemní večer.