Proč by měl parkoviště vedle trafa vypadat jako nemocniční chodba?
Už jste někdy jeli po městě a všimli si té betonové šedi, která se válí na každém rohu? Já jo. A pak jsem jednou na Google Street View scrollovala ulicí, kde jsem bydlela před lety, a najednou mi z obrazovky čouhala zářivá modrá skvrna. Byla to trafostanice. Ne jen tak ledajaká – celá pomalovaná odshora dolů. A já si říkala: proč tohle není normální?
Street View jako digitální detektiv umění
Google Street View není jen nástroj na kontrolu, jestli sousedovi narostl plot. Je to záznam městského prostoru v reálném čase, a pokud víte, kde hledat, najdete tam poklady. Třeba v Brně, v ulici se starými činžáky, stojí trafostanice, která vypadá jako z jiné planety. Kolem ní bledá fasáda, popelnice, a najednou – obří neonové oko. Na Street View to vypadá, jako byste tam omylem zaklikli filtr z Instagramu.
Já to dělám tak, že si otevřu mapu, přepnu na Street View a jen tak bloumám. Ne po hlavních tazích, ale po těch bočních uličkách, kde zapadá slunce a kde větve stromů rámují betonové krabice. A věřte mi, narazíte na věci, které potom v galeriích neuvidíte.
Jak trafostanice mění město (a moji náladu)
Když jdu kolem pomalované trafostanice, vždycky zpomalím. Není to jen estetika – je to, jako by město najednou dýchalo. Ta betonová krabice přestává být překážkou a stává se něčím, co člověka nutí zastavit se a myslet. Třeba na to, jakou barvou bych já nasprejovala svoji trafostanici, kdybych měla odvahu.
- V Brně mají jednu na Cejlu, kde umělec vyskládal geometrické tvary a připomíná to mozaiku z 90. let.
- V Ostravě zase jedna trafostanice zobrazuje horníky – takový ironický odkaz na minulost.
- A v Praze na Smíchově stojí taková, že kdybyste ji viděli v noci s odleskem světla, báli byste se, že vyleze ven drak.
A nejvíc mě baví, když to pak porovnám na Street View. Na snímku z roku 2015 je trafostanice šedá a oprýskaná, o dva roky později už na ní kvete oranžový obří květ. Je to jako časosběrný dokument o tom, jak se město učí být krásné.
Proč vůbec malovat na trafostanice?
Když jsem byla malá, pamatuju si, jak jsem se bála těch betonových boulí u silnice. Byly studené, šedé, a voněly kovem. Děti si říkaly, že uvnitř bydlí čerti. A když na ně někdo namaluje vlnící se moře nebo obřího ptáka, najednou strach zmizí. Je to jako přemalovat noční můru na něco, co byste si chtěli pověsit do obýváku.
Navíc – trafostanice jsou všude. Jsou to plátna, která na sebe nenechají čekat. Umělci, co do toho jdou, nečekají na granty ani na povolení města (ačkoliv většinou ho mají, nebo si ho vybojují). Prostě vezmou barvy a jdou. A výsledek? Město je najednou barevnější, milejší a lidé si o tom povídají.
Jak na to kouká Google Street View
Největší zážitek ale mám, když najdu trafostanici, která je na Street View zachycená zrovna ve chvíli, kdy ji někdo maluje. Třeba na periferii Prahy stojí jedna, kde je na snímku vidět muž s kapucí, jak stojí na štaflích a tahá štětcem po zdi. Na dalších snímcích už je hotová – a vy jako divák máte pocit, že jste se dívali na film o tom, jak vzniká umění. Je to takové nedokonalé, lidské, a přitom dokonale syrové.
Někdy si myslím, že Street View je vlastně největší veřejná galerie na světě. Jen o ní nikdo neví, protože ji máme spojenou s hledáním cesty k babičce nebo k parkovišti. Ale když se na to podíváte jinak, je to zrcadlo toho, jak si město hraje s vlastní tváří.
Místa, kde hledat (a nečekat, že vás to omrzí)
Jestli chcete taky zažít tu radost z objevu, začněte tady. Tyhle trafostanice jsem našla sama, a když je otevřete v Street View, uvidíte je v celé kráse – i s tím, jak kolem nich procházejí lidé, kteří si jich možná ani nevšímají. A