První krůčky Time Machine
Pamatujete si, když jste poprvé zkoukli, jak vypadá váš dům na Street View? Já jo. Bylo to někdy v roce 2009. Stál jsem před monitorem a zíral na svoje staré auto zaparkované před vchodem. Dnes je ten samý vůz dávno v šrotu, ale na mapě Google pořád stojí jako nehybný svědek. A právě v tom je ta kouzelná magie – Street View není jen nudná navigace, ale stroj času, který se valí ulicemi.
Zapomenutá zákoutí Prahy vs. Tokijské neonové džungle
Když se proklikávám staršími snímky své oblíbené pražské uličky, lapám po dechu. Zmizela malá zelená trafika, místo ní vyrostla kavárna s růžovou fasádou. Plot u školky dostal nový nátěr a stromy jsou o kus vyšší. Stejný princip funguje všude, ale kultura dělá obrovské rozdíly. Vezměte si třeba Tokio. Když scrolluju roky zpátky, vidím, jak se fasády obchodů mění ne po desetiletích, ale klidně každé dva roky. Neonové cedule se přelévají, malé restaurace mizí a vznikají nové, jako by se celé město neustále převlékalo do nového kabátu.
Indie: chaos v čase
Podívejte se na jakékoli indické město na Street View z roku 2012 a pak na totéž místo dnes. Je to jako sledovat dokument o přežití. Staré rikši nahrazují novější modely, pouliční stánky s jídlem mění majitele a fasády budov jsou polepené nánosy plakátů. Co mě vždycky dostane, je nedotčená zeleň na starších záběrech. Dnes už je místo ní často beton nebo asfalt. V indické kultuře je totiž ulice živý organismus – neustále se přizpůsobuje, bobtná a smršťuje podle potřeby. Street View to zachycuje s neúprosnou přesností.
Když zmizí věci, které jste milovali
Nejvíc emocí cítím, když lovím dávno zavřené podniky. Třeba v Barceloně, ve čtvrti Gràcia, jsem si našel jednu malou pekárnu, kde mi prodávali čokoládové croissanty. Na novějších fotkách je z ní obchod s mobilními doplňky. A přitom stačí najet myší o pár let zpátky a táž dlažba, stejné světlo a ta výloha s croissanty je zase zpátky. Je to zvláštní forma smutku radosti zároveň.
- Česká vesnice vs. americké předměstí – U nás se ulice mění spíš pomalu, přibývají lavičky a opravují se chodníky. V USA je to jiný level. Koukněte na sídliště v Arizoně: jedno nákupní centrum zmizí, na jeho místě vyroste nové za dva roky. Kultura je tu postavená na konzumu a rychlé obměně.
- Paměť kamenů – V Itálii je zase sranda sledovat, jak letité nápisy na zdech pomalu mizí pod vrstvami omítky. Nebo jak graffiti v Neapoli rok od roku mění tvář celé čtvrti.
Stromy jako svědci
Jeden z nejjemnějších ukazatelů času na Street View jsou stromy. Na starých snímcích jsou často malé a křehké, zatímco na nových už vrhají stíny přes celou silnici. V Japonsku jsem viděl třešňovou alej, která za deset let úplně změnila ráz ulice. Ve Francii zase platany – jejich koruny se propojily a vytvořily střechu, která dřív neexistovala. Tohle vnímání času skrze přírodu je univerzální, ale v různých kulturách se projevuje úplně jinak – jinde stromy kácí, jinde je přidávají.
Co nám to říká o nás samotných?
Když scrolluju ulicemi Nairobi, všimnu si, jak se pouliční prodejci přesouvají, trhy se rozrůstají nebo naopak mizí. Když koukám na historické centrum Vídně, vidím, jak se dlažba pomalu drolí, než ji město vymění. Street View je vlastně obří antropologická databáze. Ukazuje, že ulice nejsou jen cesty z bodu A do bodu B, ale živé entity, které dýchají tempem společnosti. V jedné kultuře se mění raketovým tempem, v jiné sotva znatelně. A já u toho jen sedím a mačkám tlačítko zpět.