Znáte ten pocit, když scrollujete ve Street View?
Někdy to dělám schválně – otevřu mapy, přetáhnu panáčka na nějaké známé místo a pak začnu posouvat časovou osu. Je to jako stroj na nostalgii. Když se podívám na snímky z roku 2009 a pak na ty z letoška, žasnu, jak se ulice změnily. A nejvíc ze všeho mě fascinuje, jak se proměnila reklama. Pamatujete si ještě na ty svítící neonové poutače, co večer ladily atmosféru celého náměstí? Dneska jsou tam jen panelové displeje, co blikají v jasnotě slunce.
Od říznutých neonů k barevným LEDkám
Neony měly duši. Když jsem byl malý, vždycky jsem se zastavoval u výlohy s pekárnou, která měla neonový rohlík – tak teplý, že skoro voněl. Byl pomalý, trochu prskal a někdy blikal. Dneska by ho nahradil digitální displej s dokonalou animací čerstvého pečiva, který by se otáčel ve 4K rozlišení. A to je právě ten paradox. Zatímco neony říkaly: „Tady se něco děje už dlouho,“ digitální reklama křičí: „Teď! Právě teď!“
Street View je v tomhle skvělý detektiv. Srovnejte třeba Václavské náměstí v Praze z roku 2010 a dnes. Dřív tam visely velké plachty nebo světelné boxy, kde bylo napsáno „Kup si mobil“ s jednou fotkou. Dneska je to celá stěna složená z pixelů, která se mění každých deset vteřin. Je to efektivní? Ano. Je to kouzlo? Už ne tolik. Neon měl omezení – nemohl ukázat všechno, tak musel být výtvarně vytříbený. Digitální displej může ukázat cokoli, a tak často ukazuje všechno najednou.
Proč to děláme? Rychlost versus atmosféra
Když se projíždím v čase přes Google Street View, všimnu si ještě jedné věci. Reklama se přesunula z výšky očí do úrovně střech. Dřív jste měli neony na fasádách a billboardy na střechách. Dneska jsou všude displeje – na zastávkách, na obchodech, dokonce i na autech. A pak jsou tu ty „chytré“ reklamy, které reagují na počasí. Prší? Displej vám ukáže teplý čaj. Je vedro? Zmrzlinový slogan. Je to geniální z marketingového hlediska. Ale ztrácíme tím něco? Možná ten okamžik, kdy se večer rozsvítil neon a vy jste věděli, že jste doma.
Já osobně miluju tu nostalgii, když ve Street View najdu starý snímek, kde ještě svítí neonová šípová šipka, co ukazovala do kavárny. Dneska je na jejím místě bílá LED tabule se šipkou animovanou. Stejná funkce, ale jiný pocit.
Jak to vidíte vy?
Nevím, jestli je to jen můj subjektivní vjem, ale když scrolluju časovou osou, mám pocit, že města ztrácí svou tvář. Dřív byla reklama součástí architektury – ladila s barvami fasády, s typem písma na výloze. Dneska je reklama jen datový proud, který se dá kdykoli vypnout nebo změnit. Street View je vlastně kronikářem té proměny. Kdybychom neměli ty snímky, možná bychom ani nevěděli, jak rychle se ta změna udála. Za deset let zmizely desítky neonů a nahradily je tisíce LCD ploch.
A teď si vezměte, že se procházíte po své ulici s mobilem v ruce. Vidíte ten obraz na displeji, který visí nad vchodem do drogerie. Možná byste radši viděli starý neonový oblak, co tam býval? Já jo. Ale zároveň rozumím, že digitální reklama je levnější, flexibilnější a přesnější. Je to jako srovnávat psaní dopisů a e-mailů. Obojí funguje, ale jen jedno z nich vás dokáže dojmout.
- Neon: Ruční práce, omezené barvy, křehkost, charakter
- Digitální displej: Nekonečná dynamika, intenzita, absence hranic
- Street View jako svědek: Zachycuje momenty, kdy se staré loučí a nové přichází